Vlachovice - Věchnov 0:2 (0:1)
Naše branky:
Sestava Vlachovic:
Karel Brusenbauch - Petr Svoboda, Karel Petr, Jan Petr, Radek Smejkal - Ladislav Sláma, Jiří Ročárek, Václav Stehlík, Radek Šustáček - Miroslav Petr (46. David Růžička), Miroslav Krondráf
Zraněními, dovolenými a náhlými odjezdy zdecimovaná sestava Vlachovic se musela postavit nepříjemnému Věchnovu. Bylo nutné udělat několik razantních změn, i když ne z hlediska výkonostního. Prostě - bylo nás 11. Terén byl toho pátku těžký, ale voda stála pouze na pár místech. Navíc jsme poprvé hráli s míči, se kterými se má hrát na příštím MS. Na hřišti se potom odehrával velký boj. Mokrý trávník znemožňoval kombinaci, šance se tvořily pouze po standardních situacích a střelách z dálky. Dva takové rohy Věchnov odvracel na brankové čáře. Pak jsme inkasovali, kdy soupeř měl dostatek času na přesnou střelu a my prohrávali 0:1. Do poločasu se už skóre neměnilo.
Druhý poločas byl velmi podobný, jen s tí rozdílem, že se do hry začal vkrádat nepříjmný faktor, který tam neměl nic dělat. Panu rozhodčímu dnešní zápas pramálo sedl a opravdu bylo zřejmé, že se při jeho výrocích zlobí jenom domácí. Jeden jeho úlet nevydýchal Radek Smejkal a byl druhý v druhém zápase po sobě, kdo byl vyloučen naprosto zbytečně. Zápas se dohrával ve velkých emocích. Ale zatímco Věchnovští se neměli proč zlobit, nás pan arbitr napustil vůbec k ničemu. Opravdu nebyl jediný důvod takto jednostranného posuzování, my hráli v deseti a reagovat na špatné rozhodování jsme začali až po jeho několika nepřesných výrocích. Nicméně jsme podruhé inkasovali a prohráli 2:0.
Hra na tak těžkém terénu ale nebyla nikterak tragická. Chybělo i štěstí. Ale nedaří se nám zakončovat a to rozhoduje. Jen ještě poznámka. Loni jsme měli po čtyrech zápasech úplně stejnou bilanci a po podzimu jsme byli třetí. Takže teď se to rozjede.
