Herálec B - Vlachovice 2:3 (1:2)

Je zřejmé, že poskládat tým stojí někdy hodně velké úsilí. Na dnešní zápas nebylo schopno dorazit deset lidí. Tým byl hodně poslepovaný, někteří hráči hráli soutě po hodně dlouhé době. A v těchto okamžicích se občas dějí zajímavé věci.

Herálec na nás vlétl ve velkém stylu. Naši hráči dlouhou dobu jen zoufale odkopávali míče a každý útok hrozil. Vyústěním celého náporu bylo nastřelené břevno naší branky a několik střel, které ale gólem neskončily. První branka pak padla sice zaslouženě do naší brány, ale způsob byl hodně kontroverzní. Rozhodčí odmítl žádost brankáře o rozehrání na píšťalku a přes nedokončenou zeď se hostující sniper nemýlil. Inkasovný gól nám ale paradoxně pomohl. Herálec přestal úplně hrát. Jejich hra se úplně proměnila a naši hráči začali postupně vystrkovat růžky. Asi po půlhodině se po pěkné narážečce řítil sám na bránu Jiří Ročárek a nemýlil se. Dosti velká sprcha pro domácí, ale nebylo to pro ně jediné překvapení. Po zaváhání herálecké obrany otočil skóre Miroslav Petr a my si po dlouhé době užívali vedení po poločase. A to jsme ke konci první půlky měli i další šance.

Druhý poločas se nesl ve znamení marného dobývání naší brány. Domácí už ale zdaleka nebyli nebezpeční. Nutno dodat, že naši hráči odváděli velké výkony, zvlášť bych zmínil Davida Růžičku, jenž úplně vymazal svého protějška a ten se frustrován a psychicky vyčerpán stáhl na konci zápasu raději do zálohy. Asi dvacet minut před koncem jsme opět odskočili, kdy po standartce se zblízka prosadil Josef Petr. Herálec poté zapnul a začal tlačit. Velký tlak ale naštěstí proměnil pouze v jednu branku a my v závěru uhájili první tři body na jaře po výhře 3:2. Nutno dodat, že jsme po dlouhé době prolomili střelecké štěstí a naše produktivita byla nebývale vysoká.